Blog Josefa Kaliny: Závodění v Číně
Co se týče terénu, bylo by závodění v Číně úplným rájem pro maratónské jezdce. Kdyby ovšem čínské autority neuvalily na některé oblasti embargo. Už kdysi, v roce 1992 nám na poslední chvíli zakázali průjezd středem pouště Takla-Makan a podívat se se závodem do Tibetu, to už bylo jenom v říši snů. Na Takla-Makan mají asi něco hrozně tajného a v Tibetu vůbec neradi vidí cizince mimo turistické potěmkinovy vesnice.
Všechny soutěže, které zatím Čínou projely byly zatlačeny na severní cestu, více méně kopírující mongolské hranice. Je to vlastně takový menší paradox. Čínský úsek Hedvábné stezky vede Ujgurií a Vnitřním Mongolskem, kde kromě vojáků a policajtů vlastně žádní Číňané nežijí.
Hned první vložka v Ujgurii bude výživná. Pojede se po údolní planině lemované horami Altaje, kde se dá potkat písek, bahno, ale i průjezdy skalnatým podhůřím. Současně je to etapa před pauzou v Urumgi a na té si dává pořadatel vždycky záležet. Když někdo přijede až k ránu, nevadí. Vyspí se během následujícího volného dne. To je ovšem čistá teorie.
Stejnou filozofií je pořadatel veden i ve dni „po odpočinku.“ Etapa do Hami obsahuje rychlostní vložku dlouhou 420 kilometrů, ve které je ukrytých i 40 km dun. Tady už to bude nefalšovaný Dakar.
Z Hami do Dunhuangu se potěší rychlíci. Ale pozor! Na tři sta šedesáti kilometrech číhají pasti na kamiony v podobě nenápadných, křovím porostlých solisek. Tak tady bacha!
Nezlomte si jazyk při názvu etapy Dunhuang-Jiayunguan a popřejte závodníkům hodně štěstí. Jsou to vlastně dvě neutralizací rozdělené R.Z. o celkové kilometráži téměř 500. První v horách a dunách, tam to půjde pomalu, druhá po rychlé pistě, tak to snad trochu ke konci uteče.
A teď přijde to nejkrásnější! Etapa do Alxa-Youngi, to je už na poušti Gobi, je klasická dunovka a 250 kilometrů dá zabrat pilotům, navigátorům, ale i technice (motory dobrý den!).
A hned to bude pokračovat do Zhougwei následující den. Dvě speciály, celkem 32O km většinou v dunách. Tady to bude rozhodující moment soutěže a taky konec trápení.
Zůstane už jenom 100 kilásků rychlostky do cíle v Xi-anu ještě rozdělené na dvakrát. Oblast je konečně typicky čínská, takže to bude spíš exhibiční jízda. Navíc samozřejmě stovky kilometrů přejezdů po ucpaných silnicích.
To všechno, co jste si přečetli je samozřejmě pustá teorie podložená jenom faktem, že už jsem v téhle zemi a po téhle trase dvakrát závodil. Co si pořadatel vymyslí, to ví jenom on sám a možná někdo v Kamazu.
Naši hoši do toho jdou tak trochu narychlo a se spoustou otazníků. To nevadí, protože budou spoléhat sami na sebe, což často vede k bojovnému výkonu.
Martin Kolomý vyměnil posádku, což je jedno z těch slíbených překvapení. Po dlouhé době pojede bez Kiliánů. Nemíním to nijak komentovat, ale řadu let jsem byl přesvědčen, že bratří Kiliánové jsou v dějinách našeho maratónského závodění těmi nejlepšími parťáky do kabiny. Ne, že by nová sestava byla špatná! To vůbec ne! Michal „Myšák“ Ernst to je v rallye pojem a Jirka „Piňos“ Stross už je maratonec „par excelence.“ Pojedou v téhle sestavě poprvé a hned extrémně obtížný závod. Tak držme palce!
Aleš Loprais provedl ještě zajímavější obrat ve výběru posádky. Po dlouhých letech toužení a okrajové spolupráce usedne do kabiny kamarád Petr Čapka. Tedy nováček! Navigovat bude, a teď zbystřete, nejmenovaný Dubajec, jeden z navigátorů vítězných Peugeotů na posledním Dakaru. Je jistě zvyklý na vysoké rychlosti, ale mučení v kamionu možná ještě nezažil. Aleš jde do velkého dobrodružství.
Takže shrnuto, oba čeští reprezentanti pojedou v nové sestavě, tak trochu improvizovaně, ale Silkway, ať tak, či onak je pořád ještě chápána jako testovací projekt. Oba kamiony se v mnoha ohledech liší (Phoenix/Jamal), ale motory mají stejně, buggyrácké. Porovnání techniky, ale i lidí bude tedy hodně zajímavé. O tom se budu snažit podávat zprávy hned, jak to vypukne. Prázdniny to pro všechny účastníky rozhodně nebudou.
