Blog Josefa Kaliny: Tatra Buggyra v Tunisu
Nebudeme si nic namlouvat, je to trénink. Každý se jistě zeptá, proč jsme nejeli do Tuniska jenom testovat. V klidu, podle vlastního plánu a možná i laciněji. Jenomže závod je závod, i když v něm není žádná extra konkurence. Hlídá se čas, jede se do neznáma a duch soutěživosti je vždycky přítomen. Obecně se to jmenuje „závodnické návyky“. A ty je potřeba udržovat.
Příští Dakar, který se jede dokolečka v Peru bude z osmdesáti procent v dunách a ty, jak známo, se v Evropě nenacházejí. Vlastně ani moc v severní Africe. V Maroku je jenom malý dunový erg Chebi, v Alžírsku je to k dunám tisíc kilometrů, a ještě vás po cestě zastřelí a v Libyi jakbysmet. Ideální je Tunis, a hlavně oblast na jih od obrovské solné pláně Chott El Jerid. Odtud název závodu. Chott je prostě arabsky solisko.
Asi tak sto kilometrů jižně se nachází nádherná oáza Ksar Gilan, v téhle oblasti jediná veliká a kolem ní se závod většinou motá. Mám tohle místo moc rád, protože jsem tu strávil mnoho týdnů a znám to tady jak své boty. Takže si troufnu komentovat co se tam děje, i když sedím v šumavské chalupě.
První etapa vlastně dopravila celý peloton z civilizace do zmíněné oázy a dala závodníkům k písku jenom čuchnout. Druhá, ta úterní, byla rychlovka. Duny jsou všude na západ a sever od Gilanu ale na východě je terén tvrdý a kopcovitý v pohoří Matmata, protkaný pistami pastevců a vojáků. Tudy etapa vedla a dovedu si živě představit tu „kládu“ s jakou jí Kolomajz proletěl. Taky nadělil dalšímu autu v soutěži tři hodiny. Mimochodem, druhá byla naše motocyklová diva Novotná. V tomhle závodě se na kategorie nehraje. A ještě jednu věc musím zmínit. Na Rally El Chott je taková divná navigace. Každý má svoji GPS a dostane jenom souřadnice. Jak se s tím vypořádá je jeho věc. Takže je to i hodně dobrý trénink pro navigátory.
Ve středu už šlo do tuhého! Tahle část, i když ne zrovna dakarsky dlouhá (160 km) by se na Dakar hodila jako víte co na hrnec. Ze Zmely, což je opuštěná hospoda pro turisty a pár chatrčí, se rovnou vjede do nádherných zlatých dun, často mnohapatrových a taky hodně sypkých. Těmi se musí bloudit asi sto kilometrů do další turistické atrakce jménem Mars. Obrovské údolí, ze tří stran obklopené písečnou hradbou, která se dá jenom těžko překonat. Tady to je ten pravý trénink na Dakar.
Příště si povíme, co na to naši hoši.
