Před posledním závodem na legendárním francouzském okruhu byly karty rozdány celkem jasně. O titulu Španěla Albaceteho už bylo rozhodnuto a v sázce bylo pořadí na druhém až čtvrtém místě, i když náskok dosud druhého Allgäuera byl poměrně velký. A tak jen maximální úspěch našich při částečném výpadku Rakušana mohl hlavně Gerda posunout k titulu vicemistra.
Jenže naše šance se začaly ztenčovat už po měřeném tréninku, který měl zcela neobvyklý průběh. Téměř třetinu vymezených dvaceti minut trvalo, než se téměř čtyřicítka vozů poskládá na dráhu. Další "výluka" přišla hned po prvním odjetém kole, když byl trénink asi na 11 minut zastaven kvůli havárii jednoho z outsiderů. Poté se startovní pole opět vydalo vstříc souboji s chronometrem. Jenže po objetí jednoho kola byl trénink odmáván, jako kdyby se jezdil vypsaný časový limit. Mezi smolaři, kteří si chystali prostor k zajetí svého nejlepšího času, byli i Gerd a David.
Podstatně lépe na tom byl Gerd, který do kvalifikačního závodu vyjížděl ze druhé řady, kdežto David až ze čtvrté. Nejlepší reakci na signál zelených světel měl Gerd a po vnější straně dráhy se už do první zatáčky dostal o půl auta před svého krajana Hahna. Ten se mu však hned v další zatáčce "odměnil" tím, že ho poslal do hlubokého písku, ze kterého se už Gerd nevyhrabal a jízda pro něj skončila, sotva nadějně začala. Šťastně nezačal ani David, protože zelená světla se rozsvítila, když byl ještě v zatáčce před nájezdem na startovní rovinu. Během prvního kola se alespoň dostal do závěsu za Vojtíška na sedmou pozici a v pátém kole ho i předjel. Hahn byl potrestám za nebezpečnou jízdu projetím boxovou uličkou a klesl na třetí místo. Z laciného vítězství se radoval šampión Albacete, za kterým dojel na druhé pozici Švýcar Bösiger. Po výpadku Gerda byl nadmíru spokojený i Allgäuer, neboť v samotném závěru o vlas uhájil páté místo před Davidem a titul vicemistra měl už nadosah.
Do pohárové jízdy startoval Gerd až ze 37. pozice, což bylo patrně jeho nejhorší výchozí postavení v bohaté truckracingové kariéře. Nejlépe tentokrát vyrazil Allgäuer, který se dokázal ze třetí řady dostat do vedení a šest kol diktoval tempo. David byl zpočátku až desátý, ale v polovině jízdy už figuroval na šesté pozici. V té době se mohutně finišujícímu Gerdovi podařilo prokousat do první desítky. Další pořadí změnila chyba Allgäuera, po které propadl na třetí příčku za Bösigera a Albaceteho. Radost pod helmu mu zcela jistě vrátila tři kola před koncem technická závada Bösigera, díky které si dojel pro body za druhé místo. Hustě zaplněnými tribunami hnaný Gerd skončil hned za Davidem na šesté pozici a kromě nejrychlejšího kola v závodě si připsal i další rekord. V jedné jízdě si totiž postupně 31x zlepšil startovní postavení, což v historii závodů tahačů nikdo nepamatuje!!! Přesto po sobotním klání příliš nejásal, neboť celkově druhé místo už definitivně patřilo Allgäuerovi. V poslední soutěžní den letošní sezóny tím pádem zbývalo rozluštit jen poslední tajenku: bude korunním princem Gerd Körber s modrou Buggyrou nebo David Vršecký s modrou Buggyrou? Trojnásobný německý šampión starého kontinentu se ukládal ke spánku s náskokem čtyří bodů…
Nedělní program výrazně narušila mlha a měřený trénink se jel až před 14. hodinou. Správné nažhavení prokázal nejdříve Gerd, když vytvořil nový traťový rekord. Zahanbit se nenechal ani David a i on se dostal pod magickou hranici 2:10,500 min. na jedno kolo. Ve prospěch Gerdovy pole-position rozhodlo 28 tisícin sekundy! O dalším osudu závodu rozhodli po další hodině komisaři, kteří Davida diskvalifikovali za překročení maximální povolené rychlosti. Těžko se jen vysvětluje, že někteří jezdci přetáhli rychlost ještě výrazněji, ale jejich prohřešek už spadal do kategorie "chyby systému", a tak zůstali nepotrestáni…
Kvalifikaci vyhrál Gerd způsobem start-cíl před Hahnem a Albacetem. David se během sedmi kol posunul ze 35. místa až na deváté. Jeho další postup zastavila prasklá kardanová hřídel v předposledním okruhu. Sen o třetím místě se silně rozplynul, i když pohárová matematika mu jakous takous šanci ještě dávala. Rozuzlení přišlo velice záhy, neboť v pohárové jízdě dokončil David jen dvě kola. Pak opět hlásil svým mechanikům do vysílačky zprávu o předčasném konci. Samotná technika tedy rozhodla o konečném výsledku, který je ale z objektivního hlediska velmi nadějný i do dalších sezón. Navíc se splnilo i přání Martina Koloce, který chtěl, aby aspoň jedno auto dojelo na medailové pozici. Dalším pozitivem je 14. místo Adama Lacka, který odjel pouhé tři závody z deseti. A za zmínku určitě stojí i fakt, že kromě Allgäuera se mezi čtveřicí nejlepších umístili tři jezdci, kteří v uplynulých letech jezdili ve třídě Super Race Trucks s vozy značky Buggyra.
