Doma je doma. Proto není divu, že doma - na mosteckém autodromu - se chtěl Buggyra Truck Racing Team ukázat v co nejlepším světle. Proto přípravy na poslední prázdninový víkend začaly s obrovským předstihem. V poslední fázi se šéf týmu Martin Koloc dokonce rozhodl vynechat sedmý závod ve Finsku: "Na německém Nürburgringu jsme měli problémy s motory, které jsme museli měnit a neustále upravovat. Nechtěli jsme ztrácet čas zdlouhavým cestováním do Finska, vždyť o body nám letos vubec nejde. Důkladná příprava na Most dostala přednost."
Vlastní stavba depa, jemuž vévodí dvoupodlažní Buggyra Hospitality Unit, začala týden před závody. Mimochodem - mnozí z přítomných novinářů při příjezdu na autodrom jásali, protože si mysleli, že onen "paneláček", který vyrostl uprostřed depa, je nové tiskové středisko.
Soutěžnímu víkendu předcházel páteční volný program, který tradičně uvítali zástupci médií a sponzorů. Během hodiny se na sedadle spolujezdce mohli možná poprvé a naposledy v životě podívat na okruh z kabiny závodního tahače (navíc za deště). Jedním z Gerdových pasažérů byl i Josef Kopecký, náš přední reprezentant posledního desetiletí v cestovních vozech a mistr Evropy z roku 1994 v závodech do vrchu. Sympaťák Pepa byl nejen překvapen možností svézt se, ale především obdivoval obrovskou sílu tahače, jeho akceleraci i účinnost brzd.V závěru odpoledne absolvovala "naše" divize první oficiální volný trénink. Buggyra se však v pestrobarevném poli neobjevila. Déšť houstnul a auto nestihlo spolykat nový program, který mu inženýři a technici naservírovali. Buggyra tak přišla o jeden mokrý test. Déšť se postupně změnil v liják, nad okruhem se začalo stmívat, sobota se přibližovala a nervozita stoupala.
Gerd má vodu rád, Gerd na vodě umí, Gerd si vodu moc přál. Přání se mu splnilo - možná až příliš, protože v sobotu lilo a lilo. V dopoledním volném tréninku Buggyra dlouho figurovala na třetím místě. Těsně před vypršením časového limitu ji však z této pozice odsunul červený mercedes Francouze Faureho. Špička byla hodně vyrovnaná - první pětice se vešla do rozmezí jedné vteřiny. Po polední pauze se jel poslední volný trénink. Buggyra stačila jen na šesté místo, odstup od vítězného Luostarinena byl však jen necelé dvě vteřiny. Spokojenost s pořadím už byla menší. Stále však o nic nešlo - to až v měřeném tréninku.
Tam mají všichni vyhrazeno 60 minut, ve kterých se dá nejen taktizovat, ale i upravovat, nastavovat, anebo třeba i vyměnit přední kola. Naděje, že liják přestane, byla takřka nulová. Skutečně - opak byl pravdou. Po půlhodině se z nebe snášely provazy vody. Časy šly nahoru a Gerd neměl šanci na zlepšení svého zajetého maxima, které ho stavělo na sedmou pozici startovního roštu. Tím spíše, že Buggyra nejela podle nastaveného programu, něco nebylo v pořádku. Po návratu do depa mechanici závadu odhalili - dva šrouby na vaně motoru byly povolené a kolem těsnění unikal olej. "Musíme vyndat motor a vanu opravit. Kromě několika dalších úprav budeme měnit i obě turba. Pak se snad i trochu vyspíme", shrnul vidinu následujících pár hodin šéfmechanik Ruda Teichert. Spát šli kolem druhé…
Ráno už naštěstí nepršelo. BHU začali zaplňovat hosté a plnily se i tribuny. Začal warm-up a Buggyra zajela sedmý čas. Odstup na prvního - 1,5 vteřiny. Před půl jedenáctou se začalo napětí v depu stříbromodré Buggyry zvyšovat. Odstartováno!
Gerd šel okamžitě o jedno místo dopředu a útočil na Fritze Kreutzpointnera, dosavadního leadera šampionátu. Souboj trval pouhá tři kola. Pak se zpoza kabiny objevil zlověstný bílý oblak s modrým nádechem. Turbo! Nálada poklesla, ale všichni věří, že se v hlavním závodě Gerd pokusí i o nemožné. A Gerd to skutečně bere po svém. Ihned po startu se dere vpřed, a když projíždí do druhého kola, má před sebou už jen pět aut. To nejbližší zná za uplynulé tři dny velmi dobře - červený mercedes, Ludovic Faure. Stíhačka tentokrát trvá do poloviny šestého kola. Nekončí ovšem vítězně pro nás, Gerd zpomaluje a před cílovou zatáčkou odbočuje do boxu. Přestalo fungovat chlazení a motor se přehříval. Gerd nechtěl riskovat jeho úplné zničení a raději v závodě nepokračoval. I tak se chová "Pan jezdec". Nálada v depu je naopak na bodě mrazu, ne však nadlouho. Všichni chápou, že Buggyra je ve vývoji. Bolí to, ale i takový je život - zvláště ten motoristický.
Doma je doma. Budeme mít z belgického Zolderu za necelé dva týdny příznivejší zprávy?
