O posledním zářijovém víkendu se nejlepší truckeři kontinentu sjeli na zcela novém okruhu ve východní části Německa - na Lausitzringu, který leží asi 60 kilometrů severně od Drážďan ve směru na Berlín. Jeho výstavba na celkové rozloze 570 ha stála 310 miliónů marek. Slavnostní otevření proběhlo v srpnu loňského roku. Autodrom má kapacitu 120 tisíc diváků, z toho se jich 25 tisíc vejde na hlavní tribunu, která je 370 metrů dlouhá a 30 metrů vysoká. Vlastní dráha je rozčleněna podle jednotlivých motoristických kategorií a zahrnuje i rychlostní dvoumílový okruh. Na něm se v polovině letošního září velmi těžce zranil bývalý jezdec Formule 1Ital Zanardi. Pro auta a trucky měří trať 4 a půl kilometru a je velice náročná, protože dlouhé rovinky střídají těžké a ostré zatáčky.
Přesun našeho týmu zahájili jako vždy mechanici, kteří do místa konání předposledního podniku letošního šampionátu dorazili ve středu večer a ve čtvrtek se věnovali především stavbě depa. Další členové týmu už tradičně dojížděli postupně během dalších dnů.
Jezdci měli poprvé možnost si zcela neznámý okruh otestovat ve dvou pátečních jízdách a vlastní soutěžní program začal jako vždy třemi sobotními volnými tréninky. Gerd se ale s tratí prakticky neseznámil, protože se od rána trápil s technickými problémy. Nejvíce „zlobila“ turbodmychadla, která našemu jezdci prakticky nedovolila zajet ve volných trénincích ani jedno ostré kolo. Nepomohla ani výměna motoru a podvečerní měřený trénink se kvapem blížil… Bohužel, ani v něm nebylo Gerdovi souzeno, aby uspěl, neboť svůj souboj s chronometrem musel hned v úvodu tréninku ukončit.
„Už jsme přišli na to, co je příčinou našeho nezdaru“, vysvětluje večer šéf stáje Martin Koloc. „Ale nevíme, jak to odstranit. Tím, že se tady jede na levou ruku, nám určitým způsobem rezonuje šasi a rezonance se střetávají přesně v prostotu obou turbodmychadel. V nich se potom svisle rozkmitávají hlavní osy a vrtulky zachycují o stěny, no a výsledek je jasný - turbo odejde. Zkusíme trochu pozměnit uchycení obou turbodmychadel.“
Jak řekl, tak udělali. V nedělním warm-up si Gerd konečně mohl dráhu vyzkoušet, i když se bál jet naplno, neboť ho každý nepatřičný zvuk auta strašil jako noční můra. Přesto dokázal jezdit časy kolem sedmého místa a Martin se rozhodl vyměnit motor za výkonnější. „Dáme tam ten původní, protože už víme, že motorem naše problémy způsobeny nebyly, a ten první jsme měli dobře vyzkoušený a otestovaný“.
Nicméně do kvalifikace musel Gerd startovat po neúspěchu z tréninku z poslední řady. Vyrazil ale výborně a během prvního kola se s přehledem dostal přes čtveřici vozů slabší skupiny B na osmé místo za mercedes Steva Parrishe. Další tři kola se zdálo, že si Angličana pročítá, aby věděl, kde se před něj nejlépe dostane. Od poloviny jízdy se ale Gerdův odstup zvětšoval a do cíle dojel se ztrátou asi deseti vteřin na osmé pozici.
„Přestala mi fungovat telemetrie a neměl jsem kontrolu, jakou rychlostí jedu. Bál jsem se vyloučení, tak jsem musel jet opatrně, jen podle citu“, řekl po návratu do depa německý pilot, ale trest ho stejně neminul. I přes veškerou snahu dvakrát překročil maximální povolenou rychlost 160 kilometrů za hodinu a dostal řády striktně danou penalizaci 10 + 20 vteřin. Ta ho sesadila opět až do poslední šesté řady na startovním roštu hlavního závodu.
Gerd ovšem opět skvěle vystartoval a za houstnoucího deště se začal postupně prodírat vpřed. Téměř 50 000 tisíc diváků, mezi kterými má právě on nejvíce fandů, ho za obrovského jásotu, mávání černočervenožlutých vlajek a řevu houkaček a sirén vidělo v polovině jízdy na šestém místě! Gerd pod tlakem tribun hnal Buggyru stále vpřed a udělal drobnou chybu. Na mokré dráze vyletěl, na chvilku se dostal až na travnatou zónu a toho ihned využil Francouz Faure a Gerd o jedno místo klesl. Největší smůla ho ale potkala v samotném závěru závodu, když se mu při průjezdu do posledního kola porouchalo servořízení. Přesto byl klasifikován na osmém místě a stejně jako v kvalifikaci si připsal další tři body.
