Dakar Josef Kalina - 19. 01. 2020

Blog Josefa Kaliny: Jaký byl?

Předem nevěděl nikdo nic. Trochu překvapivá byla kilometráž etap, zvláště těch měřených, neboli „speciál“. Spolu s krátkým dnem v lednu bylo jasné, že se etapy musí odbývat rychle a tedy se taky rychle pojede. Taková je i logika pořadatelů při plánování trasy. Nevím, do jaké míry do toho zasahovali Saudové, ale nějakou roli to jistě hrálo. Vojenské oblasti, nebezpečí na Jemenských hranicích atd. Když se k tomu přidá potřeba přejezdových komunikací pro kolony doprovodů, vznikne cosi, co se dá nazvat „dlouhá sprint-rally“. Poměrně přesně to popsal motorkář Honza Brabec, když řekl: „Letíme na plný plyn po pláních, kolem kterých jsou nevyužité, nádherné a těžké terény“. Staří dakaráci tomu říkali „plochá dráha“.

 

Superobtížné dunové etapy byly v podstatě jenom dvě a z toho ještě jedna zrušená. Je to škoda! Ztratila se tím možnost chytrých a šikovných amatérů nachytat tovární profesionály na švestkách. A na výsledcích je to znát. Ve všech kategoriích obsadili první místa papíroví favorité. Snad trochu napínavější byl závod motorek, kde po letech ztratila suverenitu KTM, ale i to se tak trochu čekalo.

Před soutěží strašil pořadatel náročnou navigací s novým systémem itinerářů, což mělo být v soutěži rozhodující. Realita byla nakonec taková, že kromě několika menších zmatků na čele závodu, jeli ti ostatní víceméně po kolejích.

 

A když už jsem v těch pomluvách, tak ještě jednu. Saudská Arábie se jistě uspořádáním Dakaru zviditelnila světu, což byl jejich úmysl. To ovšem neplatí pro domácí obyvatelstvo, které to přijalo zcela lhostejně. Závěrečné vyhlášení vítězů mi připomnělo, co do publika, scénu opakovaného ceremoniálu z filmu „Jáchyme hoď ho do stroje“.

 

Ředitel Castera a jeho majitelé z A.S.O. si toho všeho jsou určitě vědomi. Jenomže místo snahy o využití terénních možností poloostrova spekulují o snížení limitních rychlostí u motocyklů a možná i kamionů. Sterilizace toho velkého dobrodružství tak bude pokračovat.