Blog Josefa Kaliny: Čtyřicátý Dakar
Ten třicátý devátý ročník byl nepovedený a typicky dakarského na něm bylo jenom to velké trápení lidí. O to napínavějším se stalo čekání na projekt příštího závodu, který bude navíc jubilejní a tak trochu spásný pro pošramocenou pověst slavné akce. Detaily se samozřejmě objeví až někdy na podzim, ale organizace A.S.O. dělá všechno proto, aby trpký dojem z minulého ročníku přehlušila bombastickým výhledem na rok 2018. Ve hře jsou počty soutěžících, jejich sponzorů a zájem médií, prostě prachy. Jenomže ošvindlovat to nejde tak snadno, všichni posledně jmenovaní už to totiž zažili, a tak museli Francouzi něco vymyslet. Celkem vzato, to podle mého názoru vzali za správný konec spočívající v následujícím:
1) Začali brzy! Ani takto přibližná informace o trati zatím v minulosti nebývala zveřejňována už v březnu.
3) Prodloužili soutěž o dvě etapy! Otázkou samozřejmě zůstává poměr kilometráže přejezdů a rychlostních vložek, takzvaných „speciál“, což byl hlavní důvod skandálu v roce 2016. Cestování po rozmoklých vysokohorských silnicích může být docela dobrodružné pro turisty, ale závodníci jsou tam kvůli něčemu jinému.
3) ASO umandelilo Peru, což je jednoznačně pozitivní zpráva.
4) Do trasy zařadili dva pouštní dunové okruhy v peruánské Atacamě hned na začátek soutěže a to bude hodně napínavé.
5) Na závěr vymysleli atraktivní poslední etapu v podobě okruhu v kopcích u Cordoby, čímž se vyhnuli nudným dojezdům v rovinách kolem Buenos Aires.
Potud zajímavá pozitiva.
V jednom únorovém článku pro Playboy Speciál jsem si dovolil takové fiktivní a podle mého názoru ideální naplánování trasy, a potěšilo mě, že alespoň na začátku jsem se s organizátory shodnul. Dál už bohužel ne! Doufal jsem totiž v dohodu s Chile, ale tu Frantíci nepřemluvili. Škoda! Bez Chile se do Argentiny nedá jinudy než přes tu nešťastnou Bolivii. Pořadatel tam sice zařadil jenom dvě celé a dvě půl etapy, ale i tak to bude sázka do loterie velehorského počasí. Motanice ve čtyřtisícových výškách se prostě bude, už po čtvrté opakova,t a to určitě není velkým lákadlem pro potenciální účastníky. Pokud bude trochu pršet, bude to dobrodružné. Pokud bude pršet hodně (a padat sníh a kroupy), stane se z bolivijských etap další nekonečný přejezd, kdy jediným trumfem v závodě bude schopnost pojízdných doprovodných dílen držet krok se svými svěřenci, což je nesporná výhoda velkých továrních týmů.
Argentina bude obtížná, i když i tam je nutno počítat se stovkami kilometrů přejezdů. Tady si pořadatelé budou chtít zchladit žáhu a napravit reputaci. Horské pisty kolem Salty a rozbité, prašné polopouště kolem Belemu, Chilechita a St. Juanu, to je to pravé dakarské trápení. Navíc se vsadím, že letošní navigační prasečinky se budou opakovat v míře nebývalé. Jako kdybych slyšel Marca Comu, stavitele trati: „stěžujete si, že Dakar už není co býval, tak uvidíte!“
Příště bych si dovolil teoretizovat o jednotlivých etapách tak jak znám tamní krajinu a terén, což je vždycky takové věštění ze skleněné koule.
