Blog Josefa Kaliny: Dobrodružství
Napřed bych se chtěl omluvit za včerejší článek, kde jsem zmínil útrapy čekající závodníky třicet kilometrů před cílem. Předpokládané drama se nekonalo, ale dozvěděl jsem se o tom těsně před tím, než jsme to na stránky prdli. Nicméně to obrátilo moji pozornost k zásadnímu problému současného maratónského závodění (bohužel nejen jeho), který by se dal, možná nadneseně, nazvat slovem „sterilizace“.
Zcela rozhodující a nejnapínavější část letošního Dakaru byla zrušena, protože foukal vítr. Na poušti vítr fouká často, ale podle záběrů kamer mně to nepřipadalo jako chamsín, tedy písečná bouře, ve které se opravdu nedá dělat nic. Ale za starých časů Dakaru jsme do ní, se srdcem v kalhotách, startovali. Druhým jménem soutěže, po touze po vítězství, bylo totiž „Dobrodružství.“ Dneska je prvním jménem „Bezpečnost.“
Nic proti tomu! Já jsem často zažíval horké chvilky, ať už osobně, nebo při pohledu na utrpení druhých. Jenomže pod zaklínadlem „bezpečnosti“ se často skrývá neschopnost pořadatelů zajistit ji na 100%, což ostatně není možné, a taky obava, aby se nestali terčem mediální kritiky. A tady končí dobrodružství!
Průjezd dunami s letícím pískem je napínavý a nebezpečný a zvládnou to jenom ti nejodolnější. A, dovolte mi použít zapomenuté slovo, ti nejstatečnější. Někteří tam zůstanou a budou zoufale po telefonech (pokud fungují) žádat o záchranu v přesvědčení, že na to mají právo. Pořadatelům je jasné, že by jim to zkomplikovalo život, a tak to raději odtroubí.
Časem se tak maratónské „off road“ závody přiblíží klasickým rally s maximálním zabezpečením a možná i k ultrabezpečným a taky sterilním závodům na okruzích. Kromě diváků jim ovšem bude chybět to podstatné, to je souboj člověka s divokou přírodou, s technikou a hlavně, sama se sebou. Tomu se odjakživa říkalo DOBRODRUŽSTVÍ!!!
