Blog Josefa Kaliny: LIWA
Tak dneska to vypukne! Supermaratónská etapa z Haradhu do Shubayidy a zpět. Název téhle cílové oázy ve mně evokuje dětské slovo šupajda, míněn rychlý pohyb. A šupajda to bude. Snad zlatý hřeb celé soutěže, ale visí tady otázka, jaké budou podmínky týmů na špici závodu. Ty to nesporně rozhodnou.
Pokud mají favorité v závodě další tři auta (kamiony) za zadkem, nemusí se trápit pocitem, že jim nikdo nepomůže s opravami a tím pádem nepovolují nohu na plynu tolik. Ti, co tohle zázemí nemají, budou o hodně opatrnější, například čeští kamionéři. Snaha o zrovnoprávnění amatérů s profíky tak zůstává na půl cesty. Jistě, v Shubaydě nebude na Sainze a spol. čekat obvyklá pojízdná továrna, ale několik aut, ať už se jmenují jakkoliv, tam k jejich dispozici bude. Má to ovšem malý háček a ten se jmenuje „KDY tam budou?“
Tím se dostáváme k trase. Podle počtu kilometrů (530 km speciály) to bude zase rychlé a jenom posledních 30 je v dunách. Ty budou ovšem řádné.
Na hranici Saudského Království a Spojených Emirátů se rozkládá jeden z největších dunových ergů na světě. Obklopuje oázu LIWA, podle které dostal jméno. Duny jsou tu obrovské. Táhnou se v pásmech písečných pohoří vystupujících z hlubokých údolí a jsou tak strmé, že se na nich dá lyžovat. Dají se objet, ale ne překonat. Občas to ale plánovači závodu přikáží a pak to bude zajímavé. Je tu ještě jedno nebezpečí. Ti pomalejší, nebo později startující (např. SSV a kamiony) můžou do té hrůzy dorazit až za tmy. Potom jim pomáhej Bůh.
Tohle všechno ještě může zamíchat pořadím. Dozvíme se to až zítra, až se ti šťastní vrátí do Haradhu ke svým pojízdným dílnám, mechanikům a obytným vozům. Sám jsem na to zvědav.
