Blog Josefa Kaliny: Nepříjemný stereotyp 18/7
Včera jsme se dočkali první dunové rozcvičky (cca 40 km) v poměrně dlouhé rychlostní vložce (420 km). Podle slov Martina Kolomého a podle záběrů z helikoptéry byly duny tak zvaně nosné. Asi nebylo příliš horko. Na tom totiž závisí sypkost písku. Dopoledne to jde, po čtrnácté hodině obtížnost kulminuje. Ideální struktura písku je v noci, ale jízda v dunách ve tmě je totální peklo, které často končí na boku, nebo na střeše.
My všichni Češi (i Slováci) si musíme přiznat, že nejsme žádní dunový specialisté. Snažíme se nějak to zlepšit, ale trénování v Tunisu a v Dubaji je přeci jenom poněkud nákladná záležitost. Písky v Záhorie u Senice jsou něco úplně jiného. I tak se to Martin Kolomý hodně naučil, takže dokáže držet basu s Rusy, kteří to mají v paži. A taky Kazach Ardavicus. Ten je pověstným dunovým specialistou (žije v Dubaji). Je to prostě obrovská přesila a já před našimi kluky smekám klobouk. Škoda odstoupení Aleše Lopraise, který duny taky docela umí, ale jeho "královna" letos moc nekralovala.
Ruský systém podpořený penězi (technika a profi jezdci) a perfektní organzací šlape zatím bez poruch. Čtyři špičkoví piloti se střídají na čele soutěže a lákají osamělého Kolomajze do soubojů. Nebo ho přibržďují.
Dnešní etapa měla být teoreticky pro Martina výhodnější. Rychlá, bez dun a s náročnou navigací. Teď hodinu po dojezdu samozřejmě neznám detaily, ale nějaké ztráty se vyskytly. Nevadí, ještě to bude dobrodružné. Hlavně ať drží auto!
Zítra je nejdelší (rozdělená na dva úseky) rychlostní vložka. První část zase trochu v písku a v horách, druhá část palba po pistě. Tak doufejme, že se ten nepříjemný stereotyp ruské strategie nějak naruší.
