Blog Josefa Kaliny: O té slavné tiskovce
Vlastně se mi poprvé v mém životě automobilového (nyní již bývalého) závodníka stalo, že jsem se ocitnul, tak říkajíc, na druhé straně barikády. Místo mezi těmi hrdiny v pomalovaných tričkách na podiu tísnil jsem se v davu novinářů. Není to nic hrozného, protože, na rozdíl od politiků, mají závodníci novináře (to si fandím) hodně rádi. A já jsem rád, že se máme rádi!
Je zajímavé, že skoro celý můj život žádný, motorizmu znalý novinář nenapsal, že to dělám blbě. A mohl! Ale nenapsal, asi tušil, že jednou budu stát v jejich davu.
V Parkhotelu se jednadvacátého listopadu sešla docela exkluzivní společnost na obou stranách podia. Na té mé dvě hlavní televizní stanice a všichni, kdo kdy psali o Dakaru. Tedy úplně všichni ne! Chyběl mi Milan Novotný, známý terorista s nožíkem a Honzové Králík a Tuček, ti co s námi začínali. Asi už taky zestárli. Chyběl tam i Dalibor Janek..., ale nechme toho, ještě bych pobrečel papír.
Na té hlavní straně barikády se to letos opravdu třpytilo. Logické spojení Martina Prokopa, ověnčeného slávou z WRC mistrovství světa, s Buggyrou je sice poloviční, ale vypadá to mediálně moc pěkně.
To příchod Aleše Lopraise a Honzy Tománka do týmu, to už je bomba! Najednou, tak trochu na poslední chvíli, se z Tatra Buggyra týmu stal docela exkluzivní spolek. Obě posádky kamionů patří do elitní desítky a patří jim to. Budou muset vytrpět během začátku ledna něco, co se vymyká veškeré představivosti.
Zatím je ale prostředí v hotelu příjemné, pstroužek na smetaně, zapékané brambory, buřtíky v těstě, koňská vejce (ale to už přeháním). Slavnostní atmosféru trochu kazí fakt, že celý manšaft čeká večerní pakování, protože pozítří se jede do Le Havre na loď. Absolvoval jsem tenhle výlet do Francie mnohokrát a je to fakt dost velký opruz. Na dovršení všeho, není Aleš spokojen s nastavením stabilizátorů zadní nápravy a je třeba ještě někde v pískovně s kamionem trochu poskákat. Těžký život mechaniků! Čtyřiadvacetihodinovky jedna za druhou.
Zatím je to všechno ještě nablýskané v záři kamer a hlavní protagonisté jsou ve výhledech na nastávající mazec skromní. Všichni už vědí, že z lesku podia se brzy stane špína, prach a mučení dakarských etap. Působí rozumně a vyrovnaně. Doufám, že jim to zůstane i v okamžiku, kdy si narazí helmu na hlavu a startérovy prsty je odmávnou.
