Blog Josefa Kaliny: Odcházení
Už dlouhá léta si dělají legraci kamarádi, kolegové závodníci, a dokonce už i média z mého, opakovaně oznamovaného, ukončení kariéry pouštního navigátora. Takže: přátelé máte po legraci! Moc pěkný projekt mého rozloučení s třiceti lety maratónských závodů v podobě ještě jedné sezóny v kabině společně s Davidem Vršeckým se nevydařil, což nás všechny mrzí. Věci se prostě často nedaří podle plánu. Tentokrát nám, obrazně, vrazil nůž do zad (Davidovi téměř doslova) nějaký neurologický problém s jeho, dlouhá léta, trýzněnou páteří.
Je to škoda, jezdilo se nám třem, spolu s Jirkou Strossem, skvěle a v hodně příjemné atmosféře.
Ale dost fňukání!
Tento víkend se ve vojenském prostoru u slovenské Senice objevilo při testování maratónského týmu Buggyra několik nových elementů. Tak především tím nejnápadnějším byla zbrusu nová Tatra Phoenix postavená v týmových dílnách podle vzoru našeho loňského, docela úspěšného, auta s několika vylepšeními. S ní začal Martin Kolomý provádět hned a bez milosti, na pohled strašidelné, kousky na písečných cestách a pláních vojenského újezdu Záhorie. Pohled zvenku je to fascinující a pokud někdo nezkušený sedí v kabině jako spolujezdec i pohled pro něho úděsný.
Naši „starou“ Tatřičku čekalo trochu jiné testování. Do nové sedačky a s vlastním volantem usedl v kabině člověk, který se nemusí učit pilotování závodního náklaďáku a ježdění s Tatrou už vůbec ne. Aleš Loprais, jeden z pilotů, s kterým jsem to taky zažil, si navléknul kombinézu s nápisem Buggyra. Celá záležitost se upekla tak trochu na poslední chvíli, ale v tomhle případě to vůbec nevadí. Dvě špičková auta se dvěma špičkovými posádkami staví Buggyru do pozice předního týmu v té bláznivé mezinárodní konkurenci.
Během listopadu zveřejní pořadatel startovní listinu, což je vždycky hodně zajímavý papír. Letos to pro nás Čechy bude poněkud napínavé a já se už docela těším, až to budu moci pro vás okomentovat. Těším se, i když moje jméno už na tom seznamu nebude.
