Blog Josefa Kaliny : Pohádka o tatře a černém pardálu, díl první
Je to tak trochu paradoxní, ale ve spolupráci pardála Buggyry se značkou Tatra měl opět, podobně jako v roce 1985 prsty Liaz. Bylo to takhle.
Žili byli statní čeští junáci nadšeně objíždějící dokola různá bahniska rodných off-roadových tratí s vlastnoručně předělanými tereňáky. Když tu jeden z nich, řečený Velký kocour si usmyslel, že ho to už nebaví, že si koupí náklaďák a pojede do Dakaru po vzoru všech těch Lopraisů. Tatru nesehnal a tak si koupil z kopřiv starou Liazku. Brzy se k němu připojili další bahňáci a vytvořili tým. To je ta liazácká stopa v dějinách. Ti chlapíci se jmenovali Valtr, Spáčil, Žák a taky Kolomý. Po nějakém roce se osamostatnili a jako moravští patrioti se postupně přiklonili ke značce Tatra. Oporu nalezli, jako v kouzelném dědečkovi (tehdy spíš bratříčkovi) v panu řediteli Smolkovi, kterého tohle šílenství evidentně bavilo. I vzniknul Czech Dakar Team, soupeři posměšně přezdívaný „Čendakár“. Jako se dělí buňky živých organizmů začal se Čendakár dělit a štěpit až se jako Kraken z hlubin vynořil Bonver Tomáše Vrátného a všechno to schlamstnul. Jediný, kdo z jeho tlamy uniknul byl bruntáský obr Kolomajz, který se na čas udělal sám pro sebe.
Dělení buňky skončilo a nastal čas spojování. To vyvrcholilo v roce 2013, kdy Vrátný s kocourem Macíkem vytvořili monstr-team Bonver Dakar Projekt. Tři Liazky, tři Tatry s hromadou doprovodných náklaďáků to byl zatím největší kamionový tým všech dob.
Celkem nenápadně se to objevily dvě novinky, které měly mít na budoucí vývoj našeho závodění zásadní vliv. Součástí týmu BDP byl i Holanďan Marcel Schoo, kterému ve fabrice postavili první Tatru Phoenix a Vrátného Tatry (kupodivu i Spáčilova stará Liazka) byly osazeny roudnickými motory Gyrtech. Černý pardál Buggyra tak strčil tlapu do maratonského závodění a brzy se měl i zakousnout.
Pokračování příště...
