Blog Josefa Kaliny: Zdvižený prst 11/7
Martin Kolomý s posádkou odvádějí excelentní práci. Zase po delší době můžeme cítit hrdost nad výkony našich off-roadových kamionérů. Faktem je, že Martinovi tahle trať sedí. Bláta se nebojí a umí i na mokru jezdit hodně rychle. Klouzavé zatáčky, to je jeho radost. Je to typicky rallyový způsob jízdy. Koneckonců se to projevuje i v osobácích, kde klasik Loeb doslova vymazává maratonce typu Peterhansel a Despres.
Docela překvapivý je výkon Artura Ardavichuse. Ten nikdy žádným rychlíkem nebyl, je to spíš dunový specialista. Nesmíme ovšem zapomenout, že on jediný teď závodí doma, kde to dobře zná a psychická motovace taky hraje svoji roli. Navíc si nějak sednul s kamionem Iveco a jeho pevnými nápravami. Minulé účinkování s Tatrou bylo poněkud nešťastné.
Dost nepříjemné je odstoupení Van Den Brinka, docela horkého favorita. Zase o jednoho méně při znervozňování Rusů. Ti jsou v pohodě a jistě vyčkávají až to začne v horách otloukat lidi a auta. Případ odstoupivší posádky Renaultu je prvním zdviženým prstem. Tenhle rychlý mokrý terén dává motorům pěkně zabrat a dneska to bude v podstatě stejná písnička. Martin si v cíli postěžoval, že mu to málo jelo, ale ono to takhle "málo" jede i ostatním, tak pozor na týrání motoru!
Zdvižený prst číslo 2 !
Tatra Buggyra startuje jako první kamion. To má normálně jistou výhodu v tom, že vám nikdo velký nepráší. Jenomže tady se nepráší vůbec. Nebezpečí spočívá v testování rozbahnělých brodů a močálů. Když tam první uvázne, další už jsou varováni. Tak žádné bezhlavé pokusy!
Aktuální situace je následující: Tři Iveca a tři Kamazy štvoucí zajíce jménem Tatra. Jediný způsob jak se s tím vypořádat je chytrost. Přesněji řečeno: neudělat žádnou nevynucenou chybu.
Spolu s Winstonem Churchilem musím zdůraznit: " Tohle není začátek konce, tohle je teprve konec začátku."
Tak Bacha! To je zdvižený prst číslo 3 !
