Na jih od solného jezera
Uprostřed Tuniska se rozprostírá jedno z největších solisek v Africe, možná úplně největší. Jmenuje se El Chott, což je arabský, do francouzštiny přejatý výraz pro totéž. Tuaregové tomu taky říkají „sephka“. Nevím, jak to německé pořadatele napadlo, ale závod, který v Tunisku organizují, se jmenuje „El Chott“, ačkoliv se v solisku vůbec nejede. Ono to ani nejde. Vede tudy jediná cesta a ta je na tři metry vysoké umělé hrázi. Jižně od té neutěšené, šedé planiny, která vypadá tak, jako když vám na dvorku uschne louže, je to úplně jiná písnička. Tam totiž začíná nádherná Sahara se spoustou dunových polí, která se táhnou až do cípečku, kde Tunisko končí a narážejí na sebe hranice Alžírska a Libye.
Na tuhle oblast mám hodně sentimentální vzpomínky. Dvakrát jsem tady byl s Dakarem a asi stokrát (?) při testování s kocourem Macíkem v oáze Ksar Gilane, která je uprostřed vší té krásy. A přesně tam se jede závod „El Chott“.
Buggyru reprezentoval Martin Kolomý s Kiliány a se svojí starou Tatrou Fat Boyem, která už na Dakar nepojede. Šlo především o trénink v pouštním písku, kterého si u nás moc neužijeme a taky o trénink jízdy v dunách, které jsou tam opravdu hrozné. Jsou tak děsné, že jednu etapu se všemi povinnými body, projel jenom Martin a nějaký šikovný čtyřkolkář. Nemusí to být ani nějaké hory sypkého písku, stačí 50 kilometrů třímetrových ostrých dunek, jedna za druhou, aby vás přešel smích. V gumách je tlak pod jednu atmosféru a závoďák se tak tak hrabe. Stopadesátikilometrová etapa za šest hodin se superautem, to je to pravé pouštní maso!
Jsou tady ovšem i ty krásné zlaté hory. Mají od paty určitě sto metrů, takže se na nich dá i lyžovat. Ty nejúžasnější lemují kráter, kterému se říká „Mars“. Možná, že ti, co se hlásí k cestě na rudou planetu tady byli a domnívají se, že tak nějak to na Marsu vypadá. Dost o tom pochybuji.
Tak tam se taky závodí a není divu, že většina evropských dobrodruhů to prostě nedá. To ovšem není Kolomajzův případ.
Ještě jedna věc je tam zapeklitá. Tajné body GPS jsou namaštěné někdy i po pár stovkách metrů a ženou závodníky do těch nejšílenějších výjezdů a padáků. Trefit je bez penalizace, tím se i Kiliánové pěkně zapotili. A že vyhráli? O tom nepochybujte.
