Ruská trojka /čtyřka/ 13. - 14.7
Kolomajz má malého synka, který je mu po kolena, ale už se cítí být velkým závodníkem. Ostatním jezdcům vždycky radí: „stlejdo to musís pozadně topit!“ Slyšel to od tatínka. Ten na letošní Silkway topí opravdu hodně. Můj nejmilejší mechanik Jirka Stross přitom tvrdí, že Martin jede opatrně. Pravda bude asi někde uprostřed.
Vývoj posledních dvou dnů mě nijak nepřekvapuje. Rusové už si jedou svoji a vlastně, nebýt Martina, neměli by s kým závodit. Aleš Loprais s Gerardem de Rooyem to evidentně pojednávají, jako tréning a taky možná šetři svoje načaté stroje. Renolťáci Maria Kresse už to defitivně zabalili a budou mít hodně starostí, aby ty chronické závady vyřešili do příštích závodů. Drží se Bělorusové s Mazy, což je dobře, protože jedou s našimi motory. Artur Ardavichus se taky drží a zřejmě čeká na svoje zamilované duny. Až přijdou bude už jeho časová ztráta neúprosná.
To se nesmí stát Kolomajzovi. Dosavadní minutové rozdíly jsou přijatelné, ale ruská přesila je hrozivá. Podle mého je teď naprosto jednoznačnou strategií opatrnost až úzkostlivá. Zítřek dotáhnout do dne volna a dát auto to cajku. Čínská polovina soutěže je v horším terénu a kdo se s ním chytře vypořádá ten bude hodně nahoře. Ještě to chvíli potrvá a nám nezbývá, než držet palce. A s malým Matýskem na konci soutěže říct:“ táta pořádně topil, ale tak akorát.“
