Blog Josefa Kaliny: Vpřed a dokola
Po mém naříkavém intermezzu využívajícím jakýsi virtuální budoucí den volna 11.1.2020 se zase směle vrátíme na trať Dakaru.
Pokud jsme toho o první půlce věděli jenom málo, tak o té druhé nevíme skoro nic. Ale zkusíme to! Arabský poloostrov je hodně podobný Sahaře a tudíž s pomocí map a obecných informací od pořadatele, si troufnu zapojit svoje zkušenosti z podobného terénu v Africe.
Po odpočinku (ha ha) vyrazí brzy po ránu peloton závodu na nejdelší etapu celé soutěže. Rychlostní vložka měří 550 kilometrů! Tolik nemají dohromady všechny R.Z. našeho mistrovství republiky za celou sezonu. Bude to speciála rychlá s variacemi malých dunek (dost nepříjemné) a tvrdého terénu. A jako obvykle – navigační zmatek. Přílišný fofr tak může být docela zrádný.
Trochu jiná bude osmá etapa, což je okruh z Wadi Al Dawasir a zase zpět, jenom o padesát kilometrů kratší než etapa předchozí. Maso!! Závod se tak trochu vrátí k západním horám s trochou drncání, ale hlavně se bude držet noha na plynu. Kamioňáci budou hlídat rychlostní limit a těm v osobácích potečou nervy při trvale vytočené šestce. To je opravdu prima, když ve sto osmdesáti nevíte přesně, co je před vámi. Doprovody budou čekat a odpočívat, což je jejich výhoda v okruhových etapách. Vynahradí si to noční směnou.
A hned druhý den si asisťáci užijí cca 1000 km do Haradh. Pro závodníky pouhých 900, z čehož je 400km speciály.Bude to jedním slovem „opruz“. Ale to je taky Dakar. Všichni to musí vydržet, dokonce i pořadatelé a novináři. Navíc v Saudské Arabii platí na silnicích dost zpomalovací předpisy a všechny účastníky nehlídá jenom policie, ale taky GPS a tresty jsou neúprosné.
Z Haradhu už se jede do prázdna, což bude hodně napínavé.
