Tomáš Enge: „Danica mi řekla, sorry.“
O víkendu se pojede na nejslavnějším oválu světa dnes již kultovní závod 500 mil Indianapolis. Jediným českým účastníkem je současný člen Buggyra Zero Mileage Racing Tomáš Enge, který v roce 2005 odstoupil po kolizi 45 kol před koncem a byl klasifikován na 19. místě.
Jaké asociace v tobě vzbuzuje závod 500 mil Indianapolis?
Jedná se o neskutečný zážitek. Za normálních okolností dorazí 300 000 diváků. Na závod jsme se připravovali celý týden. Nejdříve se dělají „rockies“ testy, bez kterých tě jako nováčka nepustí ani k tréninkům. V praxi to znamená, že jedeš deset kol rychlostí 100 mil za hodinu a pak dalších čtyřicet kol postupně zrychluješ, dokud nejsou pořadatelé spokojeni. Pak přijdou na řadu tři týdny trvající oficiální tréninky a kvalifikace. Závod se těší mimořádné prestiži. Vyhrát šampionát IndyCar je strašně moc, vyhrát 500 mil Indianapolis, je ovšem mnohem více.
Délkou se vlastně jedná o tři závody F1?
Přesně tak. Jede se 200 okruhů, prvních 150 kol se závodí s cílem připravit si útočnou pozici, pak všechno graduje...
Tenkrát tě sestřelila hvězdná Danica Patrick…
Musíš to brát tak, že se jedná o závodění a kolize k tomu patří. V nějakém 158 kole byl restart, jel jsem desátý, Danica přede mnou, za mnou týmový kolega Tomas Scheckter, jehož táta Jody vyhrál v roce 1979 na Ferrari mistrovství světa F1. Danice to ovšem na startu nějak podklouzlo a dostala hodiny. Snažil jsem se jí vyhnout, bohužel trefila nejdříve mně a potom Tomase. Zatímco pro nás závod tímto skončil, ona si zničila jenom přední křídlo. Zajela do boxů a vrátila se na ovál. Deset kol před koncem vedla, pak jí ale začalo docházet palivo, takže skončila čtvrtá. První holku, kterou vedla Indy, tenkrát oslavovali více, než vítěze Dana Wheldoma. Anglický pilot pak přijel na další závod s trikem, na kterém bylo napsáno: Mimochodem, jsem vítěz 500 mil Indianapolis.
Byla Danica Patrick opravdu tak dobrá?
Neměla problém s rychlostí a orientací v provozu, skoro nic nevážila, takže letěla. Kromě toho na ní Honda strašně sázela, měla tu nejlepší pohonnou jednotku.
Kdyby ti tenkrát někdo řekl, že se budeš starat o závodní kariéru dcer Martina Koloce?
No, to bych mu asi nevěřil.
Přišla se Danica omluvit?
Bezprostředně po závodě ne. Měl jsem ale na svém autě zapíchnutý kus jejího křídla, který jsme oba podepsali a vydražili na charitu. Při focení mi řekla: Sorry.
Závodil jsi v šampionátu F1, Le Mans i Indianapolis. Jaké vlastnosti musí mít jezdec toužící po Trojkoruně, rovnající se vítězství v Monaku, Le Mans a Indianapolis, což se doposud povedlo pouze Grahamu Hillovi?
Jedná se o tři odlišné závody. V první řadě je to o hlavě a technice. A taky o potřebném štěstí. Fernando Alonso, který vyhrál Monako i LeMans a zůstává tak ve hře o Trojkorunu, měl výborný tým, teoreticky i nejlepší možnou techniku, přesto motor nevydržel a musel z prvního místa odstoupit. Uvidíme, jak letos, příští rok pojede F1. K závodům IndyCar se ale může klidně vrátit po pěti letech.
Vyhraje spíše Fernando Alonso 500 mil Indianapolis nebo Juan Pablo Montoya, který má rovněž šance na Trojkorunu, Le Mans?
Je to o štěstí, přičemž Juan Pablo bude muset mít ještě štěstí na posádku.
V tomto tisíciletí se konalo v Indianapolis rovněž několik závodů F1 s výjimkou Barichella vyhráli jen mistři světa – Schumacher, Hakkinen a Hamilton. Vypovídá to něco o trati?
Ne, závody F1 se nejezdí na oválu, ale na vnitřku okruhu. Navíc všichni zmiňovaní piloti byli úspěšní skoro na všech okruzích.
